O SKUTEČNÝCH PŘÁTELÍCH

Díky mnoha a mnoha hodinám práce osamotě jsem strávila dlouhé chvíle přemýšlením o životě, krásách kolem mne, o lidech a jejich vztazích a i o přátelství.

Přátele pro mě byli vždy velmi důležití. V Japonsku jsem si uvědomila, jak moc mi někteří chybí či jak velkou úlohu hráli či hrají v mém životě.

Skutečně nejbližší přátelé, ti co mají místo nejhlouběji v mém srdci o mne ví mnohdy vše. Přestože je nemusím vidět půl roku, tak příští setkání je vždy jako po pár dnech. Kdyby potřebovali a volali ve 3 ráno, že jsou neví kde, bez peněz a bez šance najít lidské obydlí, vydala bych se za nimi. Se zásobou čokolády, kafe a (i když alkoholu neholduji) s láhví slivovice. Mnohokrát se mi také stalo, že jsem tuto pomoc potřebovala já. A oni tu byli. Pro mne. Bez výčitek, obvinění a nepochopení. Jsem jim za to neskonale vděčná.

Při mých dlouhých úvahách jsem zjistila, že takových lidí mám 6. Myslím, že bych měla neuvěřitelné štěstí i kdybych měla jen jediného z nich.

A protože miluju pohledy, tak jsem se rozhodla pár lidem poslat pohled. Doufám, že přes tu půlku světa doletí v pořádku. Myslím, že zdejší pošta si bude dlouho pamatovat, kde leží Česko...