Já, jakožto člověk, který na cestách nedá bez skicáře ani ránu, jsem si konečně pořídila cestovní verzi mých akvarelových barev. Po 11 letech co maluji akvarelem! No pořídila... Vytvořila!
Cestovní skicáře zaujímají nemalou část mých domácích poliček s knihami. A přestože je většina nezveřejnitelná, tak jsem za ně ráda. Obsahují mnoho mých vzpomínek. Jediný problém jsem vždy u travelsketchingu měla s gramáží papírů a se snadným trháním listů ze zatavených hřbetů. Nebo jejich nehezké vytrhávání z kroužkové vazby. To jsem letos vyřešila pořízením sketch a watercolour Moleskine deníků. V Brně je prodávají pouze na Svoboďáku a dalo mi to zabrat, než jsem je tam objevila! U watercolor edice už mají paíry dobrou gramáž a pojmou hodně vody, což je skvělé.
S barvami to bylo těžší. Málokdy jsem je s sebou brávala a když už, tak jen tam, kde jsme byli déle. Žádné narychlo naschetchováné akvarelové vzpomínky. Vždy jen tužka nebo uhel. To se teď však změnilo! Svých pár nejoblíběnějších (a nejvypotřebovanějších) mističek barev jsem vzala a naskládala do plechové krabičky od bonbonů. Polepila jahůdkovou páskou a bylo. Je skvělé, že je krabička plechová a budu mít kde míchat barvy (víčko). Taky se tam pohodlně vlezou tužky, zastruhovátko a guma. Nádhera!
Dlouho jsem si chtěla pořídit přímo cestovatelskou verzi od výrobců barev, ale nevěděla jsem, zdali budu spokojená s jejich výběrem. Teď, když vím na čem jsem, vyzkouším nové možnosti a třeba zde potom i něco přibude :)
PS: Mističky od firmy Umton se vlezly zcela přesně. Drží na místě jako přibyté, tak snad přežijí i hrbolaté cestování a házení v tašce :)
Jelikož den mého odjezdu do Japonska se blíží závratnou rychlostí (pro mne dny ubíhají rychlostí světla), tak jsem začala shánět pro svou rodinu dárečky-OMIYAGE. Já miluji dávání dárečků, takže vybírání těch "SPRÁVNÝCH" mi zabralo spoustu času.
Ještě před samotnými nákupy jsem šíleně dlouho otravovala rodinu a známé s otázkou, co by oni dali japoncům jako dárek. Padlo mnoho a mnoho tipů a tady je pár z nich:
- České sklo. Japonci milují české sklo. Jo to je recht, ale nevím zdali na to mám.
- Lázeňské oplatky. Skvělá věc.
- Krteček. Byl i ve vesmíru, takže ho zná celý svět a je navíc roztomilý. Dětem se bude líbit.
- Víla Amálka. V Japonsku obdivují vílu Amálku. Naneštěstí nejde nic sehnat :(
- Becherovka.
- Slivovice.
- Něco s malbou Alfonse Muchy. Miluji tohoto malíře!
- Klasickou hudbu. Dvořák, Janáček, Smetana...
Protože rodina kam jedu má děti, tak jsem vybrala jako stěžejní bod Krtečka. Pak Dvořáka, Muchu, Lázeňské oplatky a Becherovku. Protože rodina má hodně malých dětí možná ještě přikoupím Boba a Bobka, nebo Křemílka a Vochomůrku, či Rákosníčka... :)
Konečně jsem v Brně sehnala mapu celého Japonska, takže už nebudu zmateně pobíhat po nástupišti s tím, že netuším kde jsem, popřípadě kam mám jet protože nemám mapu. Už budu jen zmateně pobíhat a ptát se všech okolo...
A protože plánuji o volných chvílích malovat, pořídila jsem si Moleskine s tvrdými papíry a s akvarelovými papíry. Na mých cestách mne vždy totiž štvalo, že se mi moje skicáky rozpadaly (kroužková či lepená vazba bez pevných desek). Takže výhra :)
Je neděle večer, číslo 23:21 bliká na budíku a já jsem v myšlenkách stále v Rotundě na ochozu, odkud jsem pozorovala ukončení letošního Animefestu. Stále ve mně doznívá ta skvělá atmosféra, co tam ty tři dny byla. Bylo to opět něco neuvěřitelného a já jsem měla tu čest se toho zase zúčastnit.
Depkařské předpovědi příšerných lijáků se v pátek nevyplnily, a přestože bylo pod mrakem a sem tam drobně mrholilo, bylo to cajk. V 10 ráno měla být rychlá předregistrace, jen vyzvednutí náramků pro vstup lidem, co mají vše vyřízeno. Hm. Stejný výborný nápad dorazit přesně na desátou mělo dalších 500 lidí, co si pro náramky dychtivě přivstali. Ale řada hezky odsýpala, nálada byla veselá a na řadu jsem se dostala rychle. Potom jsem celý den nedočkavě přecházela po bytě a nemohla uvěřit, že to skutečně za pár hodin vypukne.
Odpoledne jsem se rozhodla, že i přes nepřízeň počasí pujdu v cosplayi Erzy Scarlet. Jen jsem upgradovala některé části, abych neumrzla, a bylo. Trolejbusem č. 26 nás už jela pěkná řada a na vstupu na výstavišti se dostavila klasická opojná nálada "být mezi svými". Můžete mít ouška, barevné vlasy, ulítlé účesy, placky, kigirumi a nikdo na vás nehledí. A když ano, tak protože mu to přijde hrozně skvělé a chce se s vámi vyfotit. Kdo nezažil, ať zkusí. Je to super.
Po příchodu do areálu jsem hned zaregistrovala nové rozšíření počtu velkých stanů před Rotundou. Nejen na bojová umění a jídlo, ale i na různé stánky. Přibyly také počty a různorodost stánků s občerstvením (za mě vede Matcha tea, ale obrovský úspěch sklidilo Bubble tea). Skvělé nápady. V samotné rotundě byly klasicky stánky uplně všude a moje srdce zaplesalo. Tady musím opět organizátory pochválit. Vše skvěle logicky utřízené, na jednotlivé prodejní sekce. Kavárna v obležení, stánky obklopeny hloučky kupujících a umělci zahrnuti obdivem jejich skillu a výtvorů.
Zahájení jsem obětovala nákupu sladkostí, meče a hromady drobností. Později jsem tomu mnohokrát děkovala, protože jsem sehnala vše, co jsem chtěla, a návštěvníci (stejně jak já) byli jak pakobylky a skupovali vše, na co se dostalo. Po velké obchůzce jsem se dostala na přednášku o woofingu v Japonsku, zahrála si novou Laru Croft a potkala spoustu lidí. Domů jsem dorazila zcela vyfluslá a padla jsem do postele jako kámen.
Na sobotu jsem si přichystala premiéru cosplaye ducha bílé lišky Kon. Obří chlupatý ocásek, uši, spoustu částí oblečení, paruka, vysoké platformy a barevné čočky. Doufala jsem, že vše klapne, protože jsem to dokupy nikdy na sobě neměla. Příprava mi trvala asi dvě hodiny a málem jsem díky tomu nestihla přednášku trasmutace pohádek. Už v trolejbuse č. 25 jsem nasávala atmosféru conu, protože nedaleko mého bytu byla přespávací tělocvična, takže celý trolejbus byl plný lidí mířící na výstaviště. A taky dle toho byla atmosféra zcela jiná, než bývá jindy. Samozřejmě se začal řešit spor řádu versus chaosu :).
V rotundě byl samozřejmě nátřesk, stejně jako na ostatní přednášky, ale letos jsem raději byla venku s přáteli nebo na kávičce, protože online stream byl okamžitě na youtube a ve vysoké kvalitě. Za toto děkují organizátorům nejen lidi, co se nedostavili na AF, ale i ti co se nevlezli do sálu.
Co jsem si ale nechtěla nechat ujít byla Cosplay soutěž. Už při procházení výstaviště mě zas a znovu ohromoval počet cosplayerů se skvělými cosplay z her, anime, z neasijské filmové produkce. Moji velcí cosplayoví oblíbenci jsou z LoLka a Doty. Ty vychytané armory jsou supercool. Říkala jsem si, že tím pádem bude v cospay debutu i soutěži obrovská konkurence. A taky že byla. Pomalu celou soutěž jsem měla ústa údivem dokořán a brada mi padala nad skillem zúčastněných. Armor se blyštěl, točil, svítil, samet se leskl a nášivky se třpytily. Při hlasování jsem neměla páru komu svůj hlas dám. Všem! Vyhrál cosplay s postavou z Doty - steampunkový Timbersaw. Vše se točilo, svítilo a skřet nahoře v sedátku mával ručičkama. Do-ko-na-lý. Zasloužené vítězství, jen furt nedokážu odpálkovat myšlenku jak to musí být těžký taková šílená konstrukce ze dřeva a pěny...
Na přelomu dne jsem se dostala na předváděčku brněnského klubu Yoshinkan Aikido. Po hodině ukázek se všichni, kdo měli dostatek odvahy (a nebránily jim v tom cosplaye) mohli přidat a něco se naučit. V závěsu Aikida pokračoval klub Kendó a svým uměním dostával do varu nejednoho milovníka anime soubojů. Večer jsem se doštrachala na přednášku o Samurajích, a na očekávané Bushidó jsem už nezůstala, neboť mi jel poslední trolejbus a já šilhala hlady, protože jablko a kousek buchty člověku na celý den moc nestačí.
V neděli za stálého, mírného, jarního mrholení začal poslední den conu a únava šla na všech znát. Kavárna to zabalila na můj vkus velmi brzy (kafe je potřeba doplňovat a doplňovat!), otázku na instantní polívky jsem ani nepokládala a výborné tayaki rybičky taky odplavaly. Jen stánkaři bojovali až do úplného konce! Těsně před zakončením jsem se dostala ještě na hodinu kaligrafie, kam jsem minulý rok moc chtěla, a napsala si pod dohledem lektorky slovo geisha. Na zakončení conu vyhlásili letošní skvělé vítězství Řádu (moje strana!) nad Chaosem, výherní AMV (kdo neviděl, doporučuji) a orgovská promo videa.
A celkové zhodnocení? Letos jsem byla podruhé a laťka se zvýšila. Všechno precizně odsýpalo, problémů jsem jako účastník zpozorovala zanedbatelné minimum, a nálada na výstavišti byla suprová. V této fázi mi už tedy zbává říci jen jediné:
SORE!
Report lze také najít na skvělém herním portálu battleforce.cz
Když se člověk začne učit japonštinu stojí ihned před prvním problémem, ještě než se začne učit gramatiku a podobné hrůzy. HIRAGANA. Není složitá, ale člověka přivyklého na latinku může vyděsit. A jsou v ní napsané učebnice, člověk se může s její znalostí připojit a zpívat s openingy různých anime... :)
Já se tehdy před lety učila pomocí spojení slovo začínající na stejnou slabiku + obrázek namalovaný k hiragana znaku. Pomáhalo mi to velmi a dodnes při znaku KA se mi vybaví kakadu :)
A teď, když mi konečně došel notebook jsem se vrhla na překleslení mých "zapamatovávacích obrázků" do digitální podoby. Myslím, že je to šikovná pomůcka, která může leckomu pomoci :)
