Včera bylo moc krásně a tak sem byla vyslána na pole. Na cibulové pole. Cibulky byly krásně veliké, půda měkká, takže se získávaly ze země snadno. Pracovala jsem s obáčan (babičkou, 90 let, alzheimer). Během práce jsme se daly do řeči a na konci z toho byla výuková lekce názvů japonské zeleniny. Byla moc hodná. Potom co řišla Mimi, mi bylo oznámeno, že babička ještě nikdy neviděla nikoho tak rychle zpracovávat cibuli, že sem šíleně rychlá. No nevim. Prostě jsem v té měkké půdě uchopila cibulku, a mírně zatáhla. Velká výhoda mít dlouhé prsty (uchopila jsem celou cibulku). Snadné. Pokud tohle čte moje babička s dědou v Pravčicích: Můžete na mne být prý hrdí, prý jsem totiž rozená farmářka ^^. Pokom asi babi :).
Dnes bylo pro změnu hnusně. Od rána proudy vody chrčely do okapů a ze zahrady se stala přes noc malá bažina (kam se schoval asi had?). Takže jsem byla zaúkolována být doma a pomoci s velkým úklidem babiččiného pokoje. Na pár dní bude mít prázdniny v místním domově pro seniory, takže se může začít uklízet vše, co se jinak uklízet nemůže. Její pokoj byl jedno velké skladiště, kde se tak 5 let neuklízelo. Drsný. No takže jsem začala z gruntu. Co nešlo pod mýdlo a vodu šlo pod vysavač. Vše vytřepat, vyházet, vysát, vytřít, vysát, vytřít, vyházet, utřít, umýt, vyndat z pokoje všechny koberce, rozložit celou postel (asi 7 vrstev a nahoře futon, aby to bylo měkké). Našli jsme poklayi jako nádhernou čajovou soupravu, nádhernou japonskou kabelku, 3 prsteny s pravými perlami, vějíře, hůlky a bordel :D celém dni pilného úklidu 2 lidí je pokoj uklizený a krásný. Yokatta... Tu kabelku jsem dostala dárkem za tvrdou práci. Prý ke kimonu.
Mimochodem kimono vypadá nadějně. Dnes mi Mimi říkala, že její kamarádka(co už znám) by mi některé z jejích letních kimon prodala. Tak zítra se tam stavíme a budeme zkoušet. Taky mi Mimi sehnala Obi a Mašli. Je krásně rudo-zlatožluté, kvalitní a prý jak je dvojbarevné, tak se dá vázat nějak speciálně. Kdoví. Taky mi nechá za hezký úsměv její boty ke kimonu (máme stejně velkou nohu^^). Můžu si přát víc?
Včera večer po práci jsme se byli s Nickem projít k velkému chrámu v horách. Nádhera. Nikde nikdo, jen sem tam skřeky opic. Ano opic. Slyšeli jste, že v Japonsku žijí volně opice? Já tedy ne, ale tady je to normální, jsou všude, dokonce někdy se staví na něčí zahrádku tady v okolí a celou ji sní. Nevadí. Nickovi dokonce jedna jednou skočila za krk. Uf.
Taky jsem si trochu natrénovala jaké to bude o velkém letním festivalu. Včera v noci byl v chrámu jeden menší, ale i tak tam bylo celé městečko, všichni se nechali očistit od šintoistického "kněze" a obdivovali tisíce lampionů. Boží. Fotografovala jsem jak blázen. Doufám, že vyjdou :) Okásan říkala, že tohle je maličký festival, ten letní, to bude velký. Všichni budou mít kimona, vějíře, hudba, jídlo, ženy, zpěv, tanec (budu se ho muset naučit). Soutěže, představení :D Těším se už teď.
Dnes jsem pro zajímavost byla s Okásan v onsenu. Boží to bylo. Mám ráda horkou vodu a ve spojení s relaxací, kdy člověk vidí do lesa, všude zeleň, kameny, čistý vzduch. Prostě tenkogu (nebe).
A jak tu válčím s jídlem? Já vybíravec obecný? Velmi dobře. Za těch 6 dní jsem díky náhodám ochutnala spoustu dobrého jídla (odjezd woofera, návšťeva wooferky, narozeniny). Takoyaki, Tayaki, Ramen, Gjóza knedlíčky, Okonomiaki. No výborné všechno. Ale i tak je rýže 3x denně. Sem zvědavá, kdy si na to zvyknu. Taky na syrová vajíčka na snídani k rýži a k miso polívce. Zajímavá kombinace.
Poslední věc: Kreslím, kreslím, kreslím. Zítra vám je ukážu :) Pro dnešek ale
Sayonara!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář :)