Už v letadlo mne potěšilo. Onigiri kdykoliv člověk chtěl. Na oběd sushi, maso, rýže, nudle, ovoce, sencha. Na snídani výborné teplounké omuraisu, které jsme všichni zblajzli jen to mlasklo. Na uvítání fakt paráda.
Protože miluju anko a japonské sladkosti byla prakticky povinnost ochutnat daifuku (s anko, asi už 10x různé značky i druhy. Vždy super a vždy těsto chutnalo zcela stejně jako připravuji doma ^^. To jsem fakt nečekala.
Další na řadě byla rybka Taiyaki. Slast nadevše. Takový japonský wafle ve tvaru rybky plněné čímkoliv co chcete. Na sladko i slano :) Fakt si musím to tvořítko pořídit.
Díky sledování Japanology jsem chtěla ochutnat velmi oblíbený baumkuchen. Německý dortík v japonském stylu, kdy recept sem zavlekl tvůrce :) Těsto se pomalu nanáší na dřevěnné trubky (podobně jak trdélníky) a vrstva po vrstvě se opéká. To následně vytvoří tenké nesourodé vrstvičky, velmi podobné letokruhům --> baumkuchen :) Můj z obchodu byl nadýchaný, máslový a velmi, velmi chutný. Musím ho zase někde ukořistit :) A rozhodně chci ocutnat i čerstvě udělaný v nějaké cukrárně.
Další šíleností s anko je Dorayaki. Dva lívanečky a uvnitř nejčastěji Anko, ale já si kupuji i s náplní z jedlých kaštanů (nejepší!). Musím někde sehnat recept na ty správné lívance :)
V těsném závěsu za Pocky jsou příchutě KitKat. V Japonsku jich mají prý 200 různých, v obchodě jsem zatím viděla tak 30 druhů, ale zatím jsem šla na jistotu- matcha. Dle recenzí na netu ještě zkusím chilli a roasted tea a do jiných experimentů se pouštět nebudu. :) ale Matcha... ach Matcha.
Přichází na řadu Okásan no Omuraisu! Omeleta, zelenina a rýže. Bála jsem se, že to bude stejnej blaf jak burito a že se kamarádit nebudem. Chyba! Už v letadle to bylo skvělý a tady doma, když si na to můžeš napatlat kečup a japonskou majonézu ve tvaru happi neko tak to snad ani nejde nemít rád...
Gjóza knedlíčky jsem byla okouzlena už před rokem na youtbe, ale netroufla jsem si je jen tak z fleku udělat. Navíc jsem v brně nikde neviděla gjoza předpřipravené placičky abych se nemusela patlat s těstem, které neumím. Na farmě se dělají na zvláštní příležitosti, protože to zabere času... no...hodně. Pro 7-8 lidí tak 7h člověkopráce :D (aspoň tehdy nám, ale nechci být hnusná, ale mí spolukukaři byli leví jak šavle, takže většinu gjóza knedlíčků sem dělala já). Na vytvoření specifického tvaru je grif podobný jak na pirožky. Nic složitého. Ale lidi co nevaří... Hm. To se pak maso a zelenina válí i pomalu na stropě.
Onigirazu, docela novinka v Japonsku (aspoň mi to okásan tvrdila, e to viděla před nedávnem teprve v tv). Takové onigiri, které se ale neumačkává (odtud název). Překřtěno na japonský rýžový burger (okásan říká prostě japan no hambágá).
Dnes jsem dělala 8 ks. Nic těžkého. Řasa nori, do ní rýže, ledový salát, opečené kuřecí prsíčka, omeleta a okurka. Navrch zase rýže. Celé zabalit jako taštičku a rozkrojit. Tadá. Mimi říkala že jsem profi. To víte. 2 roky vaření na bytě. To se pozná kuchařský um. (díky mami!) Jinak ale chuť onigiraz u je fakt božská a stoprocentně mé okolí bude mít šanci ji ochutnat protože ho asi bud dělat velmi často :D
Nějaký jiný druh sushi. Rýže a navrch naskládané pěkně ostaní ingredience. Chutné a krásně to vypadá. Losos i tuňák byli uplně dokonalí...
Tofu! Z českého tofu se mi obrací žaludek, ale japonské miluju! Vláčné, hedvábné a výborné s trochou sojovky a nakrájené jarní cibulky a navrch katsubushi (takové lístečky ryby). Lahoda...
K výborné chuti domácí kuchyně přispívá i fakt, že na farmě se připravuje domácí miso i domácí sojovka. Wau. Každý pátek míchám podivnou směs temně hnědé barvy a pronikavé vůně ve velkých kádích. Ještě že jsem už něco takového viděla při míchání třeba hroznů (díky Stopkovi!) nebo slivovice (díky babi!) takže nejsem uplnej mimoň.
Dnes jsem prozajímavost uskladňovala naložené sojové boby se sezamem z lednice do mrazáku. Nemám šajnu co to je, ale když jsem tuto nevábnou směs měla rvát do pytlíčků tak jsem nejdříve byla velmi opatrná, a protože to všude teklo byla jsem celá špinavá, zem byla celá špinavá a vše bylo zamazané tak jsem se na opatrnost vykvákla, a na konci jsem to do sáčků nabírala rukou (čistou samozřejmě, myslím že je to k budoucímu jídlu). To se ukázalo jako nejúčinnější. Level Aďa a bláto ^^. Heaven.
Přestože jsem na ovocné farmě, ovoce se téměř nejí. PROČ? V Japonsku je ovoce velmi, velmi drahé. Mnohdy se dává jaká dárek. My třeba včera dostali dárkem japonský meloun. Informace, že takový běžně stojí jak nový smartphone mne vykolejila natolik, že udělání ovocného salátu pro všechny mi připadalo jak z marsu. Ale musím uznat. Byl VÝ-BO-RNÝ. Ach ach.
Teď to asi vypadá že jím jen sladké nebo si užívám v restauracích. Opak je pravdou. Většinou můj jídelníček je - ráno rýže (dnes třeba ne, někdy žaludek prostě řekne ne a já sem o hladu) a cukína, v poledne rýže nebo nudle s ledovým salátem a nějaká varianta úpravy cukíny, večeře rýže nebo nudle (nebo obojí), nějaká úprava ledového salátu, nebo něco z cukíny, cibule, ředkviček... Takové hody jako na předešlých fotkách tu jsou jednou za čas, když přijede host.
snídaně
oběd
Poslední - nejen ovoce je tu drahé. Ale i brambory, na které je můj žaludek zvyklý jsou cenově zcela jinde, než jsme zvyklí z Evropy. Blázni.
Jak vidím tak udělám 2 články. Příště na téma nudle a zdravá strava (když dnes to bylo kapku přeslazené :D)
V Česku můžeš vydat Japonskou kuchařku. Čte se to dobře. Opatruj se...Táta.
OdpovědětVymazat