TA, CO SE NEUMÍ UČIT

Možná mne znáte z první ruky. Snaživá, hodně se učící, známky od dobrých po průměrné. Studující teoretickou fyziku a ve volném čase nadšeně japonštinu. Zdálo by se, že sem normální. Že učení je pro mě hračka. To možná ano, ale záleží (brutálně) jaké. Škoda, že jsem si to uvědomila (jak moc), až ve své dospělosti. A to pěkně prosím učení, ve smyslu poznávání nových věcí, miluju.

Takovým problémům se dnes nadává dys-poruchy. Dysgrafie, dyslexie, dysortografie, dyskalkulie,  další a další... Ale většina lidí o nich ví prd. A lidi co těmito poruchami učení trpí, mnohdy mívají na školách když to přiznají spíš problém s učiteli (kteří to neumí pojmout), a tak raději mlčí.

Už v první třídě, do které jsem šla o rok později, bylo všem jasné, že to se mnou nebude lehké. Tedy alespoň pro mou maminku, která obětovala obrovské množství času a svých nervů nato, aby mě naučila některým věcem. A abych třeba nezanevřela na školu a na vše co mi v životě nešlo. Za ty věci ji budu nadosmrti vděčná.

První bylo čtení. Dnes již úsměvné vzpomínky na mou neschopnost se naučit číst, byly v počátcích velmi krušné. Mám pocit, že kdyby nebylo Harryho Pottera nikdy bych se číst nenaučila. Alespoň ne  v takové míře, že je ze mě bibliofil se stovkami a stovkami přečtených i vlastněných knih. Písmenka prostě sami skákaly po stránce sem a tam a nebylo možné je zkrotit. Díky tomu, že maminka měla zkušenost s výukou, tak to do mě dokázala vtlouct (doslova). Za to jí budu do smrti vděčná. Čtení na hlas je peklo dodnes, ale nutím se do toho stále znova a znova, kdy je to stále lepší a lepší. Takže doufám (jednou) v hladký čtenný projev.

Písanky a diktáty. To byla kapitola sama pro sebe. Dodnes mi při zaslechnutí těch slov přeběhne mráz po zádech. Neschopnost psat carky a hacky nad pismenky stejne jak oddelujici carky. Peklo. Pětky z diktátů, přeškrtané celé listy v písankách, i když jsem se moc snažila. Nekonečné opisování slov. A výsledek? Píšu jak kocour, kterého potrefí šlak. Až na vysoké jsem si konečně přiznala, že psát si zápisky je skutečně zbytečné, protože to po sobě buď nepřečtu, nebo se tak snažím abych to přečetla a uniká mi smysl textu a pozornost jde šupem do háje. Vzpomínka na střední školu a čárky v diktátech, kdy mne vždy zachránila kamarádka, která mne při každé diktované čárce žduchla loktem (abych to zapsala) je velmi úsměvná. (a tahle věta byla hrozná) Stejně tak předčítání profesorům neopravitelných písemek, které nebyli schopni přečíst.
A jak tedy řeším poznámky na vysoké? Když nejsou skripta, tak se snažím sehnat poznámky od milosrdných spolužáků. Když je někdy vhodný ústní projev přednášejícího, tak se snažím mluvený projev zakreslit. Hodně mě v tom posunula kniha Skečnouting. Zapisování textu pomocí obrázků a skic. Skutečně to na mě funguje bezvadně. Je to jasné a jednoduché - jsou to obrázky a ty já umím chápat velmi dobře.

Počítání. BIG PROBLEM. Ano mí milí. Počítání. Ano, studuju fyziku a neumím počítat. Tedy aspoň v hlavě. To samé násobení. Vzpomínka: 5. třída, první malý test. Velká násobilka, počítání na čas. 5k jak vyšije. Brek doma, že to nezvládnu. Nekonečné učení. Dodnes nespočítám 8x7 6x7 8x6 rychle. Ze zkušenosti vím, že je to 42, 56, 48, ale které je které? Musím je převést na 8x5 (což je hezkých 40) a přičíst 8, nebo 6x6 (což je krásných 36) a přičíst šestku. Nebo 7x7 a přičíst sedmičku. WTF?
Analýza 1., kde testy jsou bez kalkulačky a věci jako násobení a sčítání nesmí krást žádný čas úvahám nad tím co máš vůbec dělat, byly docela problém. Chudáci opravující si museli zvyknout na okraje popsané výpočty pod sebu tipu 23x12 apd. že teď už jsou jen písmenka. V takových chvílích si připadám úplně, ale úplně blbá.

Angličtina. Taková ta věc, co se učím od první třídy. Od mých 7 let. To je pěkně prosím 14 let. A stále umím velmi málo. Děsní učitelé, kteří mým rodičům říkali, že jsem úplně blbá. Já, která jsem na dlouhá léta přijala tuto informaci a nejsem sto se jí zbavit. Představa že budu maturovat z angličtiny mě děsila celou střední. Ale udělal jsem ji. Taky díky tomu, že byla jen ústní 15 minutová část. Žádné psaní ani testovací otázky. Ale kolik to stálo času a energie...

Gramatika (angličtina i čeština). Pěklo největší. Opakuji pravidelně již roky, ale stejně nejsem schopná si to zapamatovat, dostat to do sebe přirozeně. Vše stále pletu do hromady, nepřipadne mi to rozdílné, situace chápu zcela jinak než ostatní.
Spelling. To jako někdo fakt dokáže? V cizím jazyce? JAK???
Slovíčka. Vždy mi trvalo půl století, než jsem si nějaké zapamatovala. A stejně malé nuance v zápisu (prohození písmenek apd) ani nepostřehnu a říkám(a píšu) něco zcela jiného. Ale jsou věci které mi jdou (postupným tréninkem) jako čtení a poslech (spíš tedy to čtení). Pochopení napsaného textu je pohoda. Díky filmům, písničkám, odborným textům. Ale sama nedokážu sama nic reprodukovat (korektně). Protože když to čtu, nevnímám tu gramatickou strukturu (tak a teď je to předpřítomný a píše se to tady s HAVE) ale jako celek. Gramatickou větu musím číst 3x abych z ní dostala nějakou gramatickou informaci.

A jak to tedy dělám s japonštinou, která je považována za jeden z nejtěžších jazyků na světě, když si tady stěžuju na svou angličtinu? Jednak mám skvělého učitele, který sám poznal, že sem dysproblematik a výuku tomu přizpůsobil. Ale jsou tam hlavně obrázky. Malé, psané obrázky z tahů štětcem... A to jde potom samo ne? :)

Co jsem o sobě za 21 let zjistila:

Na vše musím jít přes obrázky. Vytvořit obrázek a ten mi v paměti ukotví informaci. Informace vidím mnohdy v obrazech, ne ve slovech. Neplatí na mne normální metody učení (memorování, čtení nahlas,...) jen obrázky+ pochopení. Komplexní dlouhodobé učení. Za krátkou dobu si nejsem schopna zapamatovat ani tři věty, ale 60 cifer (obrázky!)

Nevýhody: Časová náročnost. Když se chcete učit pomocí obrazců a máte se učit teorii relativity musíte na tom pracovat celý semestr. To samé i s tou angličtinou... Achjo.

Závěr: Zítra mne čeká zkouška z angličtiny. Žaludek mne bolí už měsíc jen z té představy a myslím, že mé šance jsou chabé. Test totiž zkouší všechny aspekty, které nezvládám, byť i jen v češtině - stylistiku (připadá mi to stejně dobré i proházeně), doplňování slov (ehm...), synonyma a definice...

Držte mi palce...