REVIEW: ANIMEFEST FOR THE FIRST TIME AND FOREVER

Když se řekne anime, mnoha lidem se vybaví pouze kreslený seriál, na který se dívají lidé v tom dalekém Japonsku, popřípadě pár individuí ve státech na západ od nás. Maximálně si starší generace vzpomene na Pokémony, kteří neochvějně nutili vstávat všechny děti školou povinné v nekřesťansky brzkou ranní dobu v sobotu i neděli po mnoho let. Slovy mé maminky: No takový ten seriál kde byl žlutý křeček s blesky! Jo Pikachu mami. To je ono.

Recenze pod článkem

Když ale nadhodíte téma anime před nadšeným fanouškem tohoto žánru, můžete si jít uvařit silné kafe a přihodit svačinu. Bude to na dlouho. A pokud jste narazili na tzv. otaku... Doporučuju: Vemte si i spacák. 

Slovem anime mnozí rádi označují (mylně) spoustu věcí. Mangy, cosplaye, samotné anime. Prostě všelicos co se pojí s touto stále se zvětšující subkulturou prahnoucí po Japonsku. Možná právě proto nese brněnský festival o tomto fenoménu název Animefest. Tento rok se pořádal už po jedenácté a kvůli stále většímu počtu návštěvníků se přesunul z centra na brněnské výstaviště. 

Když jsem zjistila, že Animefest konečně navštívím, byla jsem, jako správný japonský nadšenec, ve fanouškovském nebi. Těšila jsem se na cosplaye, přednášky, nové lidi, workshopy i obchůdky s věcmi co je jindy člověk nucen objednat z ebaye. 

Přípravy začaly brzy. Duchaplně jsem si došla už ve čtvrtek (tedy den před zahájením) vyzvednout prospekty a náramek, jež sloužil jako vstupenka. Nikde ani noha. O to více mne zaskočila zastávka před výstavištěm, kam jsem v pátek dojela hodinu před začátkem jakéhokoliv programu. Had z návštěvníků se táhl od nevidim do nevidim. Lidé v šalině si mohli krky z oken vykroutit, jak si prohlíželi dav. Ne že by se nebylo na co dívat. Stovky a stovky lidí v maskách, nejzářivějších parukách, s obřími kosami, kladivy, puškami... Chápu to. Když už se dotáhnete do toho Brna z vaší malé vesničky (jednou za rok za kulturou že?) je jasné, že se musí vytáhnout to nejlepší co je k mání. Rozbijou se prasátka, nahodí internety, nebo šicí stroje a je to. 

Jeden z hlavních bodů pátečního odpoledne bylo Malé divadlo kjógenu. Skupina, co hraje krátké japonské frašky po Česku a v češtině, byla umístěná do Rotundy výstaviště. Díky vstupence ze čtvrtka jsem si dokonce sedla. Nezapomenutelný přízvuk herců, groteskní pohyby i chování, nebo chybějící kulisy jsou pro nás, jako evropany nezvyklé, ale o to víc podněcující diváky k vlastní úpravě. Po hodině a půl měl člověk pocit, že sám začne mluvit a chodit jako herci.

Paralelně k hlavní centrále celého Conu (Rotunda) se v různých místech výstaviště promítaly filmy jako Patema nohama vzhůru, Dopis pro Momo, Válka knihoven, apd. Ty byly vždy beznadějně obsazené, pokud jste tedy nevyčkali řadu, nebo nezůstali do jedné do rána a nezašli na noční promítání. 

Jestli byly promítání plné, co teprve přednášky. Hned první přednáška v budově o střelných zbraních v Japonsku, byla obsazená do posledního místa. A ne, nebylo to jen o puškách, pistolích a kulometech. Bylo mi konečně vysvětleno, proč drží japonci v anime pistole jak křeček nůžky, či jak je možné, že se kulky odrážejí od gauče. V Japonsku je totiž možné vše.

V noci jsem se odploužila a přednášku o latexu. Ne nemám na mysli [:Latech] ani svůdné latexové oblečky, kterých je anime plné (i když o takovou přednášku by zájem určitě byl), ale o latexových aplikacích na kůži. Aneb rychlý návod jak ze sebe udělat nosorožce, jednorožce, ještěrku či člověka bez oka. Nejdůležitější vědět, že vám nezůstanou po aplikaci žádné chlupy. Jauvajs.

Pokud jste přespolní, tedy ne z této velké dědiny uprostřed Moravy, tak tady byla možnost dokonce na Animefestu přespat. Asi nic extra pohodlného, ale stále lepší s lidmi jako jste vy, než někde u kamaráda co bydlí sice v Brně, ale 20km od centra a nejbližší stvoření co má na sobě barevné vlasy jako vy, je plyšák kamarádovy sestry. 

Druhý, hlavní den, začíná brzy ráno. Je toho hodně v plánu. Z postele se drápu v 6:30, tedy po 3 hodinách spánku, abych si mohla vypít kafe a sníst suchou bagetu ze čtvrtka. Po zkušenosti ze včerejška, že cosplaye jsou všude, se odhodlávám obléci ten svůj a vyrážím. Na výstaviště dorážím v 9:00 a nestačím se divit kolik je už tady lidí. Hm. Cosplay soutěž je zatím jen pro porotu a film jsem projela o hodinu. Procházím stánky všude okolo. Myslím, že musím připomínat včelku Máju. Jak rozpustile poletuji z pampelišky na pampelišku. Hrnky, klíčenky, placky, plyšáci, figurky, karty, polštářky, přívěsky, plakáty, pohlednice, hry, knihy, hudba, sluchátka, ... Hromady a hromady věcí co musíte nutně mít. Jste přeci skalní fanda. Podlehávám nákupní horečce všech okolo a pořizuji si velkého plyšového Totora a červenou paruku. Aspoň mne nikdo nepozná! A taky plakát, pohlednice, odznaky a přívěšek. Když už jsem tady ne?

Další bod v plánu je neškodně znějící přednáška s názvem Sportovní anime pro fangirls. Hm holka jsem tak to snad půjde. A pár sportovních přenosů jsem už taky viděla. Tak to uplně mimo nebudu.

To jsem se šeredně spletla. Z mých naškrábaných poznámek čtu: 99,9% holek šílí a při nakliknutí dalšího obrázku s dvěma objímajícími se kluky, se spustí salva nadšení s novou silou.

Sedím asi vedle jediných dvou kluků na přednášce. To jako fakt. Vrháme na sebe pohledy a snažíme se pochytit význam cizích slov. Ha! Yaoi! To víme, co znamená! Přednáška je ale vtipná, takže se i tak královsky bavíme. 

No mělo to být o sportu. Ale nic si nenalhávejme. Nebylo. Co jsem taky čekala. 

Ale zjistila jsem, jak moc dokáže populární anime ovlivnit chod třeba takové nesouvisející oblasti, jako sport. Hodně. 

Následovala přednáška o nestvůrkách a děsivých příbězích z Japonska. Dobrá rada do života: Pokud budete v Japonsku a přeci jen budete muset jít na WC, požádejte nějakou dobrou duši (nejlépe živou) aby šla s vámi. Třeba pak na tom záchodě neumřete strachy z obav o krvavých rukách, démonech co vás stáhnou do záchodu, nestvůrkách s horní polovinou těla, jejichž hlavní smysl posmrtného života je přeseknou vás vejpůl. Neuvěřitelné. 

Neuvěřitelný byl také úžasný výkon přednášející. Smích, který vyplňoval celý sál, by zahnal nejednu záchodovou příšeru. 

Hladová jsem se po poledni dostavila do Módního koutku. Šaty, Sukně, mašle, podkolenky, ... co si jen člověk představí pod pojmem Harajuku, Lolita, nebo Fairy Key. Po rozpravě s prodejkyněmi jsem vyzvěděla, že Animefest je v jejich očích výše, než třeba pražský Advik. Větší prostory, méně tlačenic, levněji. 

Hned vedle byla místnost věnovaná hrám. X-boxy, Playstationy, PC s nejnovějšími hrami, byly stále v obležení. V další části v patře byla sekce pro Art Allert. Umělci z Česka i zahraničí, jejichž tvorbou je manga, nebo témata s Japonskem. Mohli jste přijít, požádat o autogram, koupit nějaké dílo, nebo jen pohlednici, pokecat…

Další úkol byl však přede mnou a nezbývalo mnoho času. Dostat se na cosplay soutěž. Nějaké výjimečné kostýmy jsem už viděla přes den, tak jsem zvědavá. Zájem byl obrovský. Ale bylo taky proč. Cosplaye byly vážně promakané, což uznaly i dvě zahraniční a dvě české porotkyně-cosplayerky. Mě osobně dostal cosplay muže s chůdami. Většina lidí mu byla díky tomu do pasu. No vypadalo to úchvatně.

O nedělním ránu jsem již zkušeně nasadila paruku a vyrazila do ulic. Hlavní dva body dne - přednášky - jsem stůj co stůj chtěla vidět. I kdyby to znamenalo kruhy pod očima a zombie chůzi. První se týkala Pokémonů (ano mami, žlutý křeček s blesky). Přednášející to pojala velmi zvesela a i mne, jako profíka mezi Pokémony, dostala pár novinkami, které jsem zdaleka netušila.  Jde vidět, že i po těch 14 letech (to je let) mají stále co říci.

Druhou přednášku měl na starosti muž, který byl skrze celý con k zastižení ve stanu s bojovým uměním, kendem, šermováním... Téma evropském šermu v anime se mohla zdát z názvu nudná, ale opak byl pravdou! Ukázky sekání hlav pomocníků, bitvy s různými meči, kosami či palicemi byly skvělou vzpruhou. I vděčným objektem k focení.  

Jako třešničku na dortu jsem si chtěla vyzkoušet kaligrafii s japonskou lektorkou, ale protože byl omezený počet lidí a já už to dříve zkoušela (mám doma pár knih a štětce), tak jsem uvolnila místo jiným.

Tak co? Jít či nejít příště na Animefest? Pokud máte rádi aspoň něco z výčtu Japonsko-Anime-Manga-noví lidé určitě běžte. Nudit se rozhodně nebudete.