HOW I DECIDED TO DO AIKIDO

Když jsem jako malá viděla japonské a čínské filmy plné bojového umění, ohromně se mi to líbilo. Klan létajících dýk, Poslední samuraj, Tygr a drak a mnohé další. Fascinovala mne ta představa, že vše je možné. A to mi zůstalo dodnes.

Aikido japonsky v kanji znacích

Zakladatel Aikido Morihei Ueshiba

Jako obdivovatel bojových sportů, jsem se nutně po nástupu na vysokou poohlížela po bojovém umění.  Díky mým přátelům, kteří dělali či dělají různé bojové sporty, jsem byla schopná říci co by mi vyhovovalo. Judo, Karate, Jiu-jitsu, Ninjutsu, Taekwondo... a AIKIDO, jakožto jeden z neútočných sportů, byl jasnou volbou. Navíc- je původem z Japonska a já jako japanofil... šak to znáte.

Když jsem si zapisovala Aikido jako tělocvik, tak mne nenapadlo jak báječné lidi tam potkám. I díky jim jsem se rozhodla pokračovat a přihlásit se k Yoshinkan Aikido klubu. O této skupině jsem neměla ani potuchy, dokud jsem je neviděla naživo cvičit jednou, když jsem byla v tančírně. Tehdy létali vzduchem, elegantně padali či se jen tak vyhýbali jeden druhému. Vypadalo to tak exoticky. 

Dívala jsem se na ně přes sklo, a četla si malý letáček o náboru nováčků. Ke sklu z opačné strany přišel muž. Zamával na mne a ukazoval na lístek. Dnes už vím, že to byl náš Sensei (učitel).

Aikido

Před měsícem jsem se rozhoupala a odvážně jsem napsala email, jestli můžu přijít. Prý ano. Bez bázně a hany jsem se tedy dostavila do kampusu. Po příchodu jsem krom zmateného hledání šaten zjistila, že netuším kde to je. Sice jsem je viděla v té tančírně, ale jak se tam dostat? Ha. Nevadí.

Po úspěšném nalezení místa, rozcvičce, velkém objevu jak moc zavazí a jsou nepohodlné tkaničky u tepláků i tričko, jsem byla odvelena ke zkušené slečně. Myslím že pro ni za trest. Nováčky vždycky dostane někdo za trest.

Následující hodina a půl byla super. Další dny taky. Pořídila jsem si kimono, obvaz a mastičku na lepší hojení modřin. Prý to pomáhá. Statistiku modřin dělat nebudu, ale modřiny na pravé ruce velké a barevné jak semafor zmizely po 4 dnech :)

V dalších hodinách jsem si dokonce vyzkoušela cvičení s bokkenem (dřevěným mečem) a skok přes záda jiné osoby. To že jsem si při tom vyrazila dech byl bezvýznamný a zanedbávající se detail.

Něco málo o Aikidu z klubových stránek: 
Aikidó, cesta harmonie mysli, se zrodilo Japonsku asi před 75 lety. Původně se vyvinulo z Daito Aikijutsu, datuje se k 900 n.l, které bylo udržováno pouze přímými potomky Japonské královské rodiny, dokud jej Sokaku Takeda v polovině 19. století nezačal vyučovat mimo ni. 

Zakladatel Aikidó, japonský mistr Morihei UESHIBA sestavil z nejúčinnějších technik a principů japonských bojových umění promyšlený sebeobranný systém s unikátní filosofií.

Aikidista usiluje o harmonii mezi svými duševními silami a svými fyzickými možnostmi, a rovněž usiluje o harmonické vztahy s ostatními lidmi. Při obraně není potřebná téměř žádná fyzická síla - je nahrazena obratností a zvláštním způsobem pohybu, které umožňují vyhnout se náporu útočníka a zachovat si nad ním fyzickou i mentální kontrolu (síla KI). Ke zneškodnění útočníka je pak použita jeho vlastní pohybová energie. Aikidó je proto vhodné i pro osoby slabší konstituce, děti i seniory.