POČTVRTÉ

Tak je to tu. Čtvrté stěhování od té doby co jsem vylétla z rodného hnízda. Přiznávám, že to není zcela přesné, protože jsem se narodila v Olomouci... Ale určitě chápete co tím myslím. Svázala jsem si do ranečku mých pět švestek (spíš pár dodávek), dala jsem rodičům pusu na tvář a zamáčkla slzu (brečela jsem jak malý krokodýl). To jsou 2 roky zpět.

S každým novým bytem jsem poznávala netušené možnosti, jak lidé mohou bydlet, nebo žít své životy. Ne vždy to byla příjemná zjištění. "Vzpomíná na shnilé rýže po 2 měsících v lednici, šílený milostný vtah, připalující se olej ve 4 ráno, shnilé maso, moli, brrr..."

Minulý byt jsem měla krásný pokoj. Obrovský, prosvětlený, s vysokými stropy i dřevěnou podlahou. Člověk uprostřed pokoje mohl metat salta, tančit na hudbu, která vibrovala okenními tabulkami, postavit si stan a kempovat, nebo třeba jen pozvat 18 lidí na kulinářskou párty.Jen ten zbytek bytu k tomu moc nepasoval. Tak jsme letos s přáteli zapátrali a našli nedaleko podobný. Jen člověk může být s lidmi, které má rád a nedívat se na kyselé ksichty spolubydlících co vás maj zcela na háku.

A protože konečně bydlím po roce jako člověk - tzv. máme nábytek a stůl a v kuchyni je díky oknu světlo - rozhodla jsem se ušít záclony a závěsy. V IKEI jsme po dlouhé diskuzi na barvami, laděním, sladěním, odladěním a oslazením vybrali látku a bylo. A protože to není zrovna dvakrát složitý šicí projekt, tak jsme měli za krátké odpoledne pokoj s příjemným, měkkým světlem. Nádhera.

Vzpomínka na nejkrásnější balkon v Brně

Dokonce v návalu euforie jsem vyhrabala ve krabicích i pár starých rámečků a 2 nové koupila. Teď už jen najít ty hřebíčky. Mám podezření, že je zašantročil nějaký Skřítek Stěhovák. Nebo totiž fakt nevim, kde by mohli být :/