Když jsem před rokem odjížděla na tábor, tak jsem věřila, že bude můj poslední. Tehdy jsem se konečně dopachtila až k úspěšné maturitě, byla
přijatá na VŠ. Jednoduše - poslední akce před zodpovědností. Chacha. Jak jsem
se tehdy jen zmýlila.
.
Zobrazují se příspěvky se štítkemLC-A. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLC-A. Zobrazit všechny příspěvky
čtvrtek 16. října 2014
sobota 4. ledna 2014
MY ASTONISHING YEAR 2013
Mnoho lidí si na začátku roku dává předsevzetí. Já si dávám jen jedno. A to pracovat usilovněji, méně se flákat na sociálních sítích, a více se střetávat s mými přáteli.
Na druhou stranu si ráda na začátku roku shrnu ten předešlý. Přeci si to pak člověk sesumíruje v hlavě, a zjistí, jak moc toho v tom roce zažil, a přes vše špatné si toho roku bude vážit.
Na druhou stranu, ale i mnoho strastí v rodině, u kterých pevně doufám, že se v příštím roce napraví.
Na závěr bych chtěla poděkovat za milé emaily, od vás, čtenářů. A doufám, že se budete na můj blog vracet i v nadcházejícím roce :)
Na druhou stranu si ráda na začátku roku shrnu ten předešlý. Přeci si to pak člověk sesumíruje v hlavě, a zjistí, jak moc toho v tom roce zažil, a přes vše špatné si toho roku bude vážit.
Můj rok byl plný změn. Maturita. SOČ. Vysoká. Vztahy. Noví přátelé. Utužení přátelství se starými. Byt.
Na druhou stranu, ale i mnoho strastí v rodině, u kterých pevně doufám, že se v příštím roce napraví.
Na závěr bych chtěla poděkovat za milé emaily, od vás, čtenářů. A doufám, že se budete na můj blog vracet i v nadcházejícím roce :)
Proto vítej roku 2014!
Celý článek i fotky po rozkliknutí
neděle 27. října 2013
Jak mi IKEA změnila život
Jako malá jsem prý při projíždění kolem velké modro-žluté budovy IKEI vykřikovala Afrika! Jedem do Afriky!
Už tehdy mne fascinovaly krásné vzory, barvy, kombinace bílých věcí, jemného dekoru, proužků, krásných praktických a funkčních věcí. Pamatuji si krásné chvíle v hromadách kuliček co byly přichystané pro děti v brněnské pobočce. Snad proto že miluji barvy, sladěný, křehký svět kolem sebe jsem si zamilovala i tento švédský styl nejen bydlení, ale i života.
Díky tomu jsem už jako malá věděla kde leží Švédsko, jaká je tam příroda, jak se tam mluví a v mé malé hlavičce se zrodilo přání tam jednou jet. Toto přání se mi splnilo minulý rok, kdy jsem s tatínkem cestovali po Skandinávii. Od Kodaně až po Nordkapp.
Možná díky Švédsku milujem podzim, sychravo, skákání do kaluží, barevné deštníky, spolu se Skandinávií i Bretaň a Irsko. Nebo je to obráceně? To asi nerozhodnu ale je vidět že můj vztah s IKEA není pouhý nakupující.
Dnes ráno jsem se probudila v 8:00. Zjistila jsem s milým překvapením že se měnil čas a že je krásných 7:00 ráno. Mlha se líně válela za okny, tak jsem si k rannímu vstávání uvařila čaj. Chtěla jsem si utřít hrneček z odkapávače, ale došlo mi, že naše utěrka je tady již dva měsíce. Ech. To fakt nemáme jinou utěrku? Ne.
Nutné změnit. Tak jsem se oblékla, vyzbrojila lístečkem co všechno potřebuji a jela jsem za švédským stylem.
U utěrek nezůstalo. Docházely i svíčky a ty já nutně potřebujem v podzímních časech! Taky materiál na vánoční dárky, krásný balící papír, pořídila jsem si pečící misku na koláče, těžký dřevěný váleček až budu péct vánoční perníčky, dvě krásné misky v japonském stylu na miso... Byla jsem nadšená jak malá holka!
Odpoledne jsem si zapla hudbu Sigura Rose a hned vyzkoušela pečící misku na koláč. Hraběnčin koláč děláváme doma, takže mi připomněl všechny co už jsem dlouho neviděla :)
Už tehdy mne fascinovaly krásné vzory, barvy, kombinace bílých věcí, jemného dekoru, proužků, krásných praktických a funkčních věcí. Pamatuji si krásné chvíle v hromadách kuliček co byly přichystané pro děti v brněnské pobočce. Snad proto že miluji barvy, sladěný, křehký svět kolem sebe jsem si zamilovala i tento švédský styl nejen bydlení, ale i života.
Norská loď, Lofoty, Lomo LC-A
Sušené tresky, Lomo LC-A
Nordkapp, nejsevernější pevninský bod Evropy, Lomo LC-A
Díky tomu jsem už jako malá věděla kde leží Švédsko, jaká je tam příroda, jak se tam mluví a v mé malé hlavičce se zrodilo přání tam jednou jet. Toto přání se mi splnilo minulý rok, kdy jsem s tatínkem cestovali po Skandinávii. Od Kodaně až po Nordkapp.
Možná díky Švédsku milujem podzim, sychravo, skákání do kaluží, barevné deštníky, spolu se Skandinávií i Bretaň a Irsko. Nebo je to obráceně? To asi nerozhodnu ale je vidět že můj vztah s IKEA není pouhý nakupující.
Kodaň, Lomo LC-A
Švédské jezero, Lomo LC-A
Dnes ráno jsem se probudila v 8:00. Zjistila jsem s milým překvapením že se měnil čas a že je krásných 7:00 ráno. Mlha se líně válela za okny, tak jsem si k rannímu vstávání uvařila čaj. Chtěla jsem si utřít hrneček z odkapávače, ale došlo mi, že naše utěrka je tady již dva měsíce. Ech. To fakt nemáme jinou utěrku? Ne.
Nutné změnit. Tak jsem se oblékla, vyzbrojila lístečkem co všechno potřebuji a jela jsem za švédským stylem.
U utěrek nezůstalo. Docházely i svíčky a ty já nutně potřebujem v podzímních časech! Taky materiál na vánoční dárky, krásný balící papír, pořídila jsem si pečící misku na koláče, těžký dřevěný váleček až budu péct vánoční perníčky, dvě krásné misky v japonském stylu na miso... Byla jsem nadšená jak malá holka!
Odpoledne jsem si zapla hudbu Sigura Rose a hned vyzkoušela pečící misku na koláč. Hraběnčin koláč děláváme doma, takže mi připomněl všechny co už jsem dlouho neviděla :)
sobota 19. října 2013
Bambi, protože v Brně je to zlaťučké
Měsíc utekl jako voda. Nestačila jsem se pořádně ani zabydlet a už jsem byla vtažena do víru studentského života. Se vším všudy.
Jako správný student se učím. Pořád.
Jako správný student jsem byla za měsíc a půl na diskotéce. Dvakrát.
Jako správný student vídám všechny své přátele. Lež.
Jako správný student se flákám a říkám věty jako: "zítra", "až o zkouškové", "nechce se mi". Lež.
Tedy... nechce se mi říkám často, ale nějak se snažím donutit se k aktivitě.
Jako správný student v Brně mám za spolužáky slováky. Téměř všechny a chytám krásný slovenský přízvuk. Jej!
Jako správný student jsem naladěná pozitivně a život je skvělej. Ano. Je. Od úterka do neděle. V pondělí to nestojí ani za pomuchlaný rozervaný a špinavý ponožky mrsknutý do kouta.
Vysoká je šílená. Neberte to špatně! Je to přesně taková jakou jsem si ji vysnila. Skvělí profesoři, úžasní lidé všude kolem, krásné prostředí fakulty...
Ale každý týden prosím kohokoliv tam nahoře (spolu se svými spolužáky), aby mne (nás všechny) nevykopli :)
V bytě jsem se snažila vytvořit kousek domova.
Bílý stůl, postel, květiny od celé rodiny, co jsem dostala na narozeniny v krásných plechových květináčcích, všemožné fotky z LOMA nalepené na zeď, teploučká deka, do které se každý večer vyřízená zachumlám a učím se, velký hrnek plný horkého kakaa s marshmallow...
Na druhou stranu, když vyjde slunce, listy začnou krásně hýřit všemi barvami, člověk se jen tak prochází, tak je mu hej. Brno je krásné město. A člověku připadá že dokáže cokoliv. To se jen tak procházím ulicemi a usmívám se na každého kolemjdoucího. Slova přesně vystihující tuto nádheru jsou pro mne slovenské výrazy (avšak absolutně nesouvisející s tímto tématem): vankúšik, čučoriedka, pretože je to celé také zlaťučké.
Abych se trochu odreagovala vytvářela jsem pro sebe i ostatní drobné věci. Pro sebe jsem si vytvořila brož s Bambim, a hobití nora je pokus před výtvorem-dárkem.
Jako správný student se učím. Pořád.
Jako správný student jsem byla za měsíc a půl na diskotéce. Dvakrát.
Jako správný student vídám všechny své přátele. Lež.
Jako správný student se flákám a říkám věty jako: "zítra", "až o zkouškové", "nechce se mi". Lež.
Tedy... nechce se mi říkám často, ale nějak se snažím donutit se k aktivitě.
Jako správný student v Brně mám za spolužáky slováky. Téměř všechny a chytám krásný slovenský přízvuk. Jej!
Jako správný student jsem naladěná pozitivně a život je skvělej. Ano. Je. Od úterka do neděle. V pondělí to nestojí ani za pomuchlaný rozervaný a špinavý ponožky mrsknutý do kouta.
Vysoká je šílená. Neberte to špatně! Je to přesně taková jakou jsem si ji vysnila. Skvělí profesoři, úžasní lidé všude kolem, krásné prostředí fakulty...
Ale každý týden prosím kohokoliv tam nahoře (spolu se svými spolužáky), aby mne (nás všechny) nevykopli :)
V bytě jsem se snažila vytvořit kousek domova.
Bílý stůl, postel, květiny od celé rodiny, co jsem dostala na narozeniny v krásných plechových květináčcích, všemožné fotky z LOMA nalepené na zeď, teploučká deka, do které se každý večer vyřízená zachumlám a učím se, velký hrnek plný horkého kakaa s marshmallow...
Na druhou stranu, když vyjde slunce, listy začnou krásně hýřit všemi barvami, člověk se jen tak prochází, tak je mu hej. Brno je krásné město. A člověku připadá že dokáže cokoliv. To se jen tak procházím ulicemi a usmívám se na každého kolemjdoucího. Slova přesně vystihující tuto nádheru jsou pro mne slovenské výrazy (avšak absolutně nesouvisející s tímto tématem): vankúšik, čučoriedka, pretože je to celé také zlaťučké.
A nakonec naprosto uchvacující Lindsey a její Assasin's Creed 3. Musím si ušít župan ve stylu Assasina. Tak.
čtvrtek 12. září 2013
Brno jsem tady!
Jsem v Brně.
Konečně. Ne že bych tedy nikdy v Brně nebyla - to by byla obrovská lež, ale přestěhovala jsem se sem, jako tažný pták jdoucí za potravou, byť pouze intelektuální.
Postupem zjišťuji, že bydlet zde je něco úplně jiného, než sem každý druhý týden přijíždět na víkend. Třeba šaliny. A trolejbusy. A co třeba autobusy? Já z malého města jsem si dokázala vyřídit kartu s odborným názvem Šalinkarta, vyhledat si spoje a dokonce dorazit až domů na privát!
První den co jsem přijela byl opravdu zvláštní. Tedy aspoň z pohledu člověka, který by očekával, že já, jakožto nově ubytovaná se trochu zabydlím a večer si pěkně brzy lehnu do postele, když už jsem tak málo spala. Ne. Tak to skutečně nebylo, a jak tak zjišťuji, ani nebude. Kamarádi mne chtěli vytáhnout do centra, na nejlepší pivo do pivovaru Pegas. Proto jsem jen popadla tašku, klíče a doklady a šla jsem. V polovině cesty jsem viděla, jak přijíždí autobus. Nasadila jsem turbo rychlost a tak tak ho stihla. Maloměšťáci mají v tomto výhodu. Nic se nemusí dobíhat, spěchat ani dohánět. Všude se dojde pěšky.
Pivo bylo skvělé. Přestože bylo opravdu dobré, tak mně stačilo bohatě jedno zředěné limonádou. Kluci se mi posmívali. Úkol: Nutno trochu zlepšit buď svou výdrž, nebo jejich pohled na věc.
Když jsme vyšli před hospodu lilo jako z konve. Já v bláhovém domnění, že bude do půlnoci krásně a teplo, jsem na sobě měla minisukni a triko. Ostatní na tom byli podobně a tak jsme zašli zpět a dali si všichni polévku. Kluci samozřejmě další pivo. Jak jinak.
Druhý pokus o opuštění hospody vyšel a na nádraží jsme dorazili v 11. První rozjezd! O půlnoci jsem dopadla na postel. Spolubydlící v kuchyni-pokoji už spaly, proto jsem si ani nemohla udělat večeři. Hladová první den usínám. Co bude dál?
Konečně. Ne že bych tedy nikdy v Brně nebyla - to by byla obrovská lež, ale přestěhovala jsem se sem, jako tažný pták jdoucí za potravou, byť pouze intelektuální.
Postupem zjišťuji, že bydlet zde je něco úplně jiného, než sem každý druhý týden přijíždět na víkend. Třeba šaliny. A trolejbusy. A co třeba autobusy? Já z malého města jsem si dokázala vyřídit kartu s odborným názvem Šalinkarta, vyhledat si spoje a dokonce dorazit až domů na privát!
První den co jsem přijela byl opravdu zvláštní. Tedy aspoň z pohledu člověka, který by očekával, že já, jakožto nově ubytovaná se trochu zabydlím a večer si pěkně brzy lehnu do postele, když už jsem tak málo spala. Ne. Tak to skutečně nebylo, a jak tak zjišťuji, ani nebude. Kamarádi mne chtěli vytáhnout do centra, na nejlepší pivo do pivovaru Pegas. Proto jsem jen popadla tašku, klíče a doklady a šla jsem. V polovině cesty jsem viděla, jak přijíždí autobus. Nasadila jsem turbo rychlost a tak tak ho stihla. Maloměšťáci mají v tomto výhodu. Nic se nemusí dobíhat, spěchat ani dohánět. Všude se dojde pěšky.
Pivo bylo skvělé. Přestože bylo opravdu dobré, tak mně stačilo bohatě jedno zředěné limonádou. Kluci se mi posmívali. Úkol: Nutno trochu zlepšit buď svou výdrž, nebo jejich pohled na věc.
Když jsme vyšli před hospodu lilo jako z konve. Já v bláhovém domnění, že bude do půlnoci krásně a teplo, jsem na sobě měla minisukni a triko. Ostatní na tom byli podobně a tak jsme zašli zpět a dali si všichni polévku. Kluci samozřejmě další pivo. Jak jinak.
Druhý pokus o opuštění hospody vyšel a na nádraží jsme dorazili v 11. První rozjezd! O půlnoci jsem dopadla na postel. Spolubydlící v kuchyni-pokoji už spaly, proto jsem si ani nemohla udělat večeři. Hladová první den usínám. Co bude dál?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)