Vánoční nálada mne stále i po pár dnech po Vánocích neopouští, přestože Silvestr s jeho závěsem zkoušek se blíží.
Dívám se na všechny filmy co byly natočeny o Coco Chanel, na pohádky, poslouchám vánoční písničky a u toho maluji. Při poslouchání Carol of the Bells v podání Johna Williamse si mne vyhlédl závan myšlenky, pocitu, obrazu dívky co chytila padající Vánoční hvězdu když seděla v okně a pozorovala noční oblohu...
Obrázek je namalován akvarelovými barvami. Byl také příliš velký pro scanner, takže je vyfocený.
Od dětství jsem přemýšlela proč Louskáček. Pohádka, balet, Vánoce - jistě jistě - ale vždy mne vrtalo hlavou proč takový podivný název. Mám ho zafixovaný s ořechy. Louskáček na ořechy.
Dnes ráno mi začal prodloužený víkend. O den :) Bylo velmi nevlídně, celý den se za oknem válela mlha a pršelo. Proto jsem si dnes řekla že nevytáhnu paty z domu. Že si budu číst, zkusím žehlit s novou žehličkou a že si pustím k tomu všemu něco pěkného.
Volba padla na Petra Iljiče Čajkovského a na jeho hudbu. Labutí jezero. Louskáček. K večeru jsem se odhodlala rozbalit nově koupené akvarelové papíry, vyhrabat ze šuplíku akvarelky a pustit se do práce. Jsem ráda, že všechny věci co jsou k malování potřeba jsem si dovezla. Všechny štětce od nejmenších po velké, redispera, tužky, moje kvalitní akvarelové barvičky...
Formát je A4, focené mobilem. Barvy jsou v reálu výraznější, ale znáte to. Skener, a foťák už vůbec, neumějí zachytit pěkné barvy (nebo alespoň ten můj skener doma ne).
Z inscenací, co jsem viděla, se mi nejvíce líbilo za labutí jezero v italské interpretaci:
