HOW I BECOME AN ANIMATOR IN AQUAPARK FOR ONE DAY

Když jste chudý student a na konci (nebo třeba už od poloviny) měsíce s železnou pravidelností jíte na snídaně rohlík s rohlíkem, na oběd nudlovou polívku a na večeři párek, tak začnete přemýšlet nad brigádou.

Celý článek po rozkliknutí

Podobně jsem a tom byla i já. Ne že bych se teda takhle stravovala (na to mám dobré jídlo až příliš ráda), ale v účtu skučela meluzína s oblibou. Takže jsem nahodila internety a hledala. Servírky, hostesky, modelky. Přesně to co hledali jsem splňovala. No tedy spíš ...NE. Byť už prachobyčejnou podmínkou každodenní práce. Se školou se to krásně vylučovalo.

Proto, když jsem narazila na letní nabídku práce v aquaparku, tak jsem byla nadšená. Jenže. Podmínka byla projít přes casting. Nikdy jsem na ničem takovém nebyla a tak jsem ani netušila do čeho jdu, nebo co mám čekat.

Věděla jsem, že budou chtít milé, usměvavé, aktivní lidi. Samozřejmě i takové, kteří mají vztah ke sportu. Se vzpomínkami na kurz aerobicu, hodiny zumby a na aikido jsem tedy došla na casting. Ten ohromný zájem mne nepřekvapil. Práce je to placená dobře.

Na začátku nám představili firmu, podmínky, prostředí. A pak začalo představování-moderování. Musím vám říci, že po pár minutách jsem měla hrůzu a děs v očích. Všichni výborní sportovci, kteří své celé životy zasvětili sportu. Co já s teoretickou fyzikou. Proto, když jsem se dostala na řadu, tak jsem zkusila jinou taktiku. Srandu. To mi prý jde.

Ze začátku jsem zmínila cosi o tom, že jsem sice teoretický fyzik, ale že to nutně neznamená, že jsem úplný mimoň na sport. Pak cosi o táborech s mladými matematiky a fyziky apd. Po otázce co s mladými fyziky a matematiky na táboře děláme mne nenapadla smysluplnější odpověď, než aktivity, které je připraví aspoň trochu na realitu. Třeba i sport. Výbuch smíchu v celé místnosti, me dostal. Hlavní pořadatel nemohl popadnout ani dech. Asi představa sportujícího matematika/informatika/fyzika je stále stereotypně u Sheldona Coopera. No nic popojedem.

Zbývající hodinu se představoval ještě zbytek místnosti a já už byla v klidu. Už mne čeká "pouze" druhá část. Předcvičování před ostatními. Když jsem šla na casting, říkala jsem si, že něco takového bych zvládla. Ale potom, co říkali ostatní, jsem si moc nevěřila. Všichni 10 let aerobic, zumba, to a to... aaaaa! Nakonec jsem byla jak ve snu a napadaly mne docela smysluplné a normální pohyby co předcvičovat. Třikrát hurá Dragowlin ze sebe neudělala ignoranta...

Po dvou týdnech se mi ozvali. Že by mne tedy vzali. Já byla tak překvapená že jsem pomalu nepochopila co mi říkali do telefonu dále. Moje vlastní maminka byla překvapená že mne vzali (a hrozně, hrozně, hrozně moc se smála, že já!(haha) budu animátorem).

Na velikonoční pátek jsem dorazila na zkušební den. Kolegové byli supermilí, ale já jako úplný nováček jsem jim spíše zavazela, přestože nadšení to snad aspoň trochu vyvažovalo. NeZa ten den mne nejvíce potěšilo pletení velikonočního tataru/pomlázky/korbáče/já-nevím-jak-ještě-možná-jinak. Jeden pán (který překvapivě vyhrál soutěž) uměl z 9-ti uplně fantastický. Och och. Taky úsměvy dětí při hrách a spousta vody. Při jedné hře děti hrály na malé hádky (děsně, děsně se hadů bojím) kteří mne mají chytnou. Kdo první chytne, vyhrává. Hm. Děti se tak rozradostnily, že mne v malém čvachtacím bazénku popadli a celou shodili do vody. Při vylézání po čtyřech jsem vypadala jako vodník. Voda chrčela z všeho oblečení co jsem měla na sobě. Paráda. Prý se to ještě nestalo aby děti někoho úplně potopily :) Haha.

Na druhou stranu práce je to těžká. Celých 8 hodin se člověk nezastaví a navíc TO VEDRO! Neuvěřitelné :)

Naneštěstí jsem ale po mnoha problémech a změnách musela práci odmítnout. Ale vzpomínky zůstávají, tak třeba příště.